Expedice Jeseníky 2025 – třída PO2 – 23. – 25. září

Nejvyšší bod Moravy pokořil vrcholový tým ve středu 24.9.2025. Pravda je, že mačky ani cepíny nebyly nutné, ale viditelnost byla takřka nulová. Při návratu do základního tábora vítr dosahoval rychlosti vichřice a teplota velmi rychle klesala - povětrnostní podmínky byly velmi náročné. Odměnou byl úsek kolem vodopádů Bílé Opavy. Svaly bolet přestaly, zážitky zůstanou.

Test popisu fotky

Ve vlaku z Valu do Ramzové jsme probrali poslední detaily týkající se taktiky výstupu, který nás čekal. Vrcholky hor jsme naštěstí z malého horského nádraží neviděli, protože viditelnost nebyla ideální. Během výstupu na Šerák jsme zjistili, že batohy jsou s přibývající nadmořskou výškou těžší a těžší. Část expedice zvolila v polovině cesty variantu lanovka, většina se nás do místa prvního výškového tábora dostala po svých. Po nezbytném odpočinku jsme se v pozdním odpoledni dostali do Červenohorského sedla, kde jsme vybudovali základní tábor.

Druhý den jsme po vydatné snídani vyrazili na nejdelší etapu expedice. Terén se výrazně měnil, zdolávali jsme prudká kamenitá převýšení, místy nám výstup usnadnily dřevěné chodníky. Krátký oddech jsme si dopřáli u Švýcárny a pak už vrcholový tým zaútočil na nejvyšší bod Moravy, který byl pokořen těsně po poledni za téměř nulové viditelnosti. Odměnili jsme se lehkým obědem a velmi rychlým tempem jsme pokračovali do Karlovy Studánky. Trasu kolem vodopádů Bílé Opavy jsme jednoznačně vyhodnotili jako nejkrásnější úsek. Návrat do základního tábora byl díky počasí víc než náročný, vítr místy dosahoval rychlosti vichřice a teplota vzduchu povážlivě klesala. Přesto se celá výprava bezpečně vrátila do základního tábora.

Program na poslední den jsme museli vzhledem k počasí zrušit, ale i tak jsme se domů vraceli s nezapomenutelnými zážitky s padesáti pěti kilometry v nohou.

1_cotton-lavender.jpg [JPG, velikost 168.59 kB]