Naše sbírka

S vybíráním peněz v jednotlivých třídách nám samozřejmě pomohli naši učitelé. Peníze se ukládaly do školního trezoru, ale my jsme si vedli v rámci výuky účetnictví důkladnou účetní agendu. Paní Chamillová nás nasměrovala na rožnovský farní úřad, kde byly ubytované maminky s dětmi z Ukrajiny. Od paní zástupkyně jsme měli informace, co v té době nejvíc potřebovali. Rozdělili jsme se do tří skupin a vyrazili jsme na nákupy. Drželi jsme se seznamů, ale sem tam jsme je doplnili o nějaké drobnosti. Kromě trvanlivých potravin jsme nakoupili ovoce, dětské přesnídávky, taky nějaké sladkosti. Nákupní jednotka řádila taky v drogerii a papírnictví. Postup všech jsme koordinovali telefonicky, aby nám vyšly peníze a trefili jsme se do termínu, kdy jsme měli sraz u kostela. Když jsme na místě sešli s paní zástupkyní, naše nervozita lehce stoupala. Přece jen jsme se takové akce účastnili poprvé. Předávání toho, co jsme nakoupili, bylo pro všechny zážitkem, který se neobešel bez dojetí na všech stranách. Maminky byly rády za všechno, ale dětem se tak rozzářily oči z pastelek, omalovánek a dalších, z našeho pohledu blbostí, že nám to vynahradilo všechen čas i starosti, které jsme s akcí měli.

Peníze, které jsme vybrali, jsme neutratili hned najednou. Následující týden jsme upravili nákupní seznamy a pořídili jsme další věci. Pro jedno z dětí například batoh do školy, ten nám dal zabrat asi nejvíc. No a po úspěchu z předcházejícího týdne i nějaké nezbytnosti pro holčičky v podobě gumiček do vlasů a tak. Pochopitelně kromě potravin a drogerie. Změnilo se místo předávání – „naši Ukrajinci“ už bydlí v paneláku, shodou okolností přímo nad naší školou, tak jsme to měli hned za rohem.

Tento týden naši sbírku ukončíme předáním poukazu na dětské boty, který pořídíme za zbývající peníze. Podrobné vyúčtování a fotodokumentaci nákupů i předávání zveřejníme na tabuli v budově školy. Zjistili jsme, že zrealizovat takovou akci není úplně jednoduché, ale na druhé straně jsme si to užili jako parta. A máme dobrý pocit, že jsme pomohli konkrétním lidem, kteří to potřebovali a kteří to taky ocenili.

Monika Solanská a PO1